Petr Loukota

Weblog Petr „Pe3ček“ Loukota dnes slaví narozeniny. Je tomu právě jeden rok, co si první čtenáři mohli přečíst moje uvítací řádky. Nyní, po 365 dnech, si v tomto speciálním článku pojďme společně shrnout, jakými úpravami si prošel můj blog a jak já vnímám sám sebe za celou tu dobu prezentování se na internetu.

Když jsem se začátkem prosince minulého roku rozhodl realizovat si jedno z mých tajných přání, ještě jsem neměl ani to nejmenší tušení, jak moc mě to bude bavit a určitým způsobem naplňovat. Vždycky jsem chtěl být něčeho autorem. V tom nejideálnějším případě to měl být autor hudebních skladeb. Moc mi ale bohužel nepřipadalo, že bych v této oblasti uměl něco, co umí jeden člověk v republice. Založením osobního blogu jsem se tedy stal alespoň takovým malým autorem. Jsem někdo volně přístupný komukoliv, nad jehož prací je nadepsáno jeho jméno.

Jakékoliv začátky bývají těžké a já netvrdím opak. Obvykle člověk věnuje spoustu času práci, přitom může dopředu pouze hádat, zda k něčemu bude. U mě to bylo zrovna tak. Chtěl jsem být alespoň malinko navštěvovaný a slyšet špetku kladného hodnocení. Chtěl jsem se ba jen v pár výrazech dostat na první místa vyhledávačů. A tak jsem stále psal a rozesílal odkazy, kam jen to šlo. Mé tři návštěvy za den se začaly násobit. Nejdříve dvěma, pak i více. Po zhruba čtyřech měsících jsem se spatřil v Google a Seznamu. Hurá!

Zpočátku jsem se projevoval velmi amatérsky, neprofesionálním stylem. Nevím, zda každý bloger takhle začíná, ale já ano. Jak plynul čas, začalo mi pomaloučku docházet, že publicistický funkční styl českého jazyka se od toho hovorového výrazně liší. Dal jsem si tedy více záležet na výrazech a kompozici, až jsem to dotáhl tam, kde jsem teď. Náplně mých článků se změnily a přibyly některé rubriky. O čem jsem psal před sedmi měsíci bych dnes možná napsal úplně jinak, možná nenapsal vůbec.

Písemný projev se tedy změnil. Blog přitahoval další a další návštěvy a tak jsem se rozhodl pro radikální řez. Změnil jsem celý vzhled webu na elegantnější, poutavější a přehlednější. Do provozu jsem uvedl RSS kanály, kontaktní formulář a návštěvní knihu, přešel na lepší webhosting, začal podporovat, nad každý článek přidal ankety, které mě zajímají, dal čtenářům možnost hodnocení mého psaní prostřednictvím hvězdiček a vyjádření pocitů smajlíky. Něco jsem provedl dříve, něco později plus velká řada dalších změn. Rázem byly celé stránky Petr „Pe3ček“ Loukota oblečeny do jiného, efektivnějšího kabátu. Když nad tím teď tak uvažuji, jediné, co se nezměnilo, je jejich název. Troufám si říct, že tak tomu bude i nadále.

V dubnu jsem se registroval u dostupného systému pro měření statistik jednoduše proto, abych měl přehled. Z nich vyplývá, že nejúrodnějším měsícem byl pro mě měsíc říjen, kdy na moji adresu ve svém internetovém prohlížeči přešlo 3537 lidí. V září a listopadu to bylo o dvě stovky méně. Dle mých údajů chodí nejvíce lidí na internet k večeru, přičemž většina z nich používá buďto Internet Explorer 6 nebo Firefox 2, Operační systém Windows XP vládne světu, ale v ne zanedbatelné míře se objevuje i Vista. Dohromady jsem publikoval 98 článků s celkovým průměrným hodnocením 3,78 a obdržel 294 komentářů.

Za celý rok jsem vystřídal dvě dvojce anketních otázek. Nejpoužívanějším ICQ klientem hlasující učinili ICQ 5/6, většina mých návštěvníků měla v daném okamžiku otevřený jeden až dva panely. V právě probíhajícím souboji o lepší operační systém drtí XP Vistu a častěji preferovaným výrobcem procesorů se zdá být Intel vyhrávající nad AMD.

Možná vás zajímá, jak vlastně vznikl tento článek. Možná by vás i zajímalo, jak vzniká každý můj článek, protože myslím, že způsob psaní je individuální. Mě osobně nejdříve musí napadnout, o čem budu psát. Potom si zhruba rozvrhnu, co vše bych chtěl zmínit, na co upozornit a podobně. Když je dopsáno, začnu po sobě číst a dělat úpravy – některá slova přesouvám, jiná mažu či přidávám, měním fráze, slovní spojení atd. Když čtu podruhé, většinou se ještě nějaká ta chybička či nedostatek najde. Napotřetí už obvykle bývá vše OK, takže případně zvýrazním části textu a celý článek publikuji. Napsání středně dlouhého článku mi tak trvá asi dvě hodiny. Abych se vyvaroval pravopisným chybám či z nedbalosti špatně napsaným slovům, používám ve Firefoxu plug-inu kontroly českého pravopisu, která při psaní podtrhne neznámá slova. Co však bohužel neopraví a v čem tak dost plavu, jsou čárky v souvětích.

V současné době od svého blogu dostávám pravidelnou dávku relaxace. Dává mi totiž pocit, že dělám něco smysluplného, něco co mohou lidé vidět, dává mi naději, že jednou budu „známá internetová osobnost“. Snažím se být lepší a lepší, což mě alespoň v něčem dělá ctižádostivým.

Protože se dnes nejedná o obyčejný den, nýbrž den kdy má můj blog narozeniny, schoval jsem si pro tuto příležitost jedno překvapení. Nyní ho veřejně předávám každému z vás v podobě dárečku. Snad se bude líbit.

Závěrem bych chtěl poděkovat především mému kamarádovi Galsovi, který mi zajistil nynější webhosting, doporučil redakční systém WordPress a také poradil při některých úpravách webu. Bez něj by to tu stěží bylo takové, jaké je. V neposlední řadě pak samozřejmě děkuji a vážím si i vás – každého stálého čtenáře, občasného či náhodného návštěvníka. Vy jste ti, kteří mě podporujete a zvedáte výš a výš. Nebýt vás, tyto stránky by už dávno neexistovaly.

Do dalšího roku si přeji, aby byl alespoň tak úspěšný jako ten první, aby mé články byly jen a jen kvalitnější, abych inspiraci nacházel na každém kroku a aby čtenářů spolu s kladných hodnocení na moji adresu stále přibývalo.