Ono na věku nezáleží. Záleží spíše na postojích a na tom, jestli je člověk určitým způsobem zásadový, i přes to, že o něm ostatní budou tvrdit, že je divný a suchar a i mnohem horší věci . Jde o to, jestli se tím člověk nechá zvyklat, nebo ne. Já jsem se zvyklat nenechal a jak vidím, tak ty také ne a doufám, že ti to vydrží. Ono je snadné žít v přetvářce, tvářit se, jak jsi z každým za dobře a že žiješ jejich stylem (paradoxní je, že často ti, co se hromadně „flákají po barech“ o sobě tvrdí, jak jsou jedineční, vyjímeční a nikoho nekopírují – že jsou svoji), ale to není pravý život. Podle mě žít a mít možnost si sebe alespoň za něco vážit a cenit jako člověka, znamená zastávat nějaké morální hodnoty, kterých se člověk jen tak snadno nevzdá – navzdory lidem okolo.

Neříkám, že jsem v životě neudělal i spoustu blbostí, které s odstupem času vidím asi trochu jinak a dnes bych je nejspíš neopakoval, ale kdo z nás nemá tyhle zkušenosti… Síla osobnosti se ale projeví v tom, jestli člověk dokáže svoje chyby uznat a snažit se z nich poučit, oproti těm, kteří řeknou „no tak jsem holt špatnej – stejně s tím nic nenadělám, tak si to alespoň pořádně užiju“. Je fakt, že my, co o věcech více a hlouběji přemýšlíme, máme život těžší, než ti, kdo neřeší a žijí jak jim situace káže, ale přesto myslím, že takový život je lepší, než promrhaný jen chlastem, fetem a sexem s kde kým…

Přemek „Mr.Gentleman“ V.: Díky za pochvalu článku a také kvalitní, velmi užitečný a přínosný názor. Plně s Tebou souhlasím! Vlastně jediným důvodem, proč bych já mohl brát situaci méně vážněji, je, že je mi „teprve“ osmnáct.

Velmi pěkně napsáno. A opět souhlas. I já čas od času přemítám nad tím, zda ještě vůbec existují nějaké „holky mého typu“. Ale musím říct, že jsem takovou nepotkal. Je mi šestadvacet, jsem bez přítelkyně, moc pozitivních zkušeností s děvčaty nemám. Občas si řeknu, že je to asi marné, ale naděje se nevzdávám. burcovat to nebudu – pokud to má jednou přijít, tak to přijde. Ale abych slevil tak, že bych se začal poohlížet po těch slečnách v barech se skleničkou, cigaretou a dvěma kluky, kteří po ní sahají, tak to ne. Alespoň si o sobě nemyslím, že bych tak jednou skončil. To jsem raději sám doma a bohatý (duševně), než s holkou v posteli, ale tak říkajíc „zprimitizován“.

Spíš to byl nějaký chlap, co si z tebe dělal srandu….

Pro dívky „tvého typu“ existuje dokonce odborný výraz – říká se jim „knižní panny“. Myslím, že můžeš být rád, že se nimi stýkáš pouze virtuálně. Pro osobní kontakt bych ti doporučil raději nějakou fešnou bloncku se čtyřkama, která by ti vyhnala ty blbosti z hlavy

Je to vzcelku dost jednoduche. Snazime se byt jako ostatni, aby si oni mysleli, ze nasli nekoho, kdo je stejny jako oni a pritom se casto sami pretvaruji, abychom si mysleli to same : ) Takhle to funguje jen u povrchniho kamaradstvi, hlubsi kamaradstvi tuhle zradnost za cas prohledne. Ma to tak trosku kruhovy tvar, protoze kdyz se nesnazime byt jako ostatni, tak jsme zavrhovani a smutni a kdyz se snazime byt jako ostatni, tak se pretvarujem a jsme nestastni.
Samozrejme tohle funguje jen pro urcitou mnozinu lidi.

Jo jo, úplně s tebou souhlasím. Jinak holku, která by byla jako já, jsem ještě nepotkal. Asi jsem málo aktivní. Přesně jak píšeš, i já nemám zrovna v lásce slečny, jenž jsou každý týden někde na pařbě, cigaretu v puse, vodku před sebou a obklopeny dvaceti kámoškami. No snad z toho holky jedny vyrostou

Skvělý, jen tak dál