Petr Loukota

Nedávno jsem pro učitele českého jazyka dokončil referát o knize Na západní frontě klid. Jedná se zřejmě o první povinnou četbu, kterou jsem poctivě přečetl, od doby, kdy mě naši přestali kontrolovat v učení. Byla by proto škoda ukázat jej jen jedněm očím, a tak si i vy, drazí návštěvníci tohoto blogu, můžete přečíst seznámení s knihou v mém jednoduchém podání.
Pozn. V článku se píše i to, jak román skončí!

Samotný referát obsahoval i ukázku z knihy, kterou jsem ovšem neuveřejnil. Nejen že by byl článek příliš dlouhý, ale který šílenec by si četl útržek z téměř konce příběhu.

Název knihy: Na západní frontě klid
Jméno autora: Erich Maria Remarque
Žánr: Světový válečný román
Forma: Ich-forma
Počet kapitol, počet stran: 12 kapitol, 158 stran
Vydalo nakladatelství, v roce: Propiläen-Verlag, 1929

České vydání: Na západní frontě klid, Cesta zpátky
Vypadlo nakladatelství, v roce: Naše vojsko, 1968
Z originálu přeložil: František Gel

O autorovi:

Erich Maria Remarque (vlastním jménem Erich Paul Remark) se narodil 22. června 1898 v německém Osnabrücku Anně Marii Remarkové a Franzu Remarkovi. Měl dva bratry a dvě sestry, studoval na učitelském ústavu v Münsteru. Jako 18letý odešel v roce 1916 do 1. Světové války, na západní frontě byl však brzy vážně zraněn a její konec tak prožil v lazaretu v Duisburgu.

Po návratu z války měl velký problém začlenit se zpět do normální společnosti. Vystřídal řadu povolání počínaje hudebníkem, malířem, až po učitele, automobilového závodníka či redaktora časopisů.

Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkáně a Turecku. V roce 1925 vstoupil do manželství s Ilse Juttou Zambonovou, které ovšem trvalo jen sedm let. Roku 1958 se oženil podruhé, tentokrát s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddart.

Válečným zpravodajem Cybichovskym byl nominován na Nobelovu cenu míru. Vydal několik povídek, prosadit se mu ale podařilo až knihou Na západní frontě klid, což mu zajistilo celosvětový úspěch. Jeho romány jsou protiválečné, zaměřeny silně antifašisticky.

Po nástupu fašistů v roce 1933 byl označen za “literárního zrádce”, jelikož popis války v jeho knihách byl pro militantní režim krajně nevhodný, a zbaven německého občanství. Roku 1939 proto emigroval do USA, kde získal občanství americké.
Na srdeční chorobu zemřel 25. září 1970. Nyní si jej připomínáme jako nejlepšího spisovatele své doby.

O knize:

Příběh se odehrává v období první světové války, velice pečlivě popisuje situaci na západní frontě z pohledu prostých německých vojáků a seznamuje tak čtenáře s jejich bídou a fyzickým i psychickým utrpením. Pokouší se podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům.

Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je bývají student gymnázia, dnes frontový voják Pavel Bäumer, který se spolu se svými spolužáky dobrovolně přihlásil do armády. Z úst jejich třídního učitele Kantorka jim totiž byla válka líčena jako nesmírné a vzrušující dobrodružství. Ovšem již první dny výcviku studentům tyto naivní iluze berou, v kasárnách se jim ze strany desátníka Himmelstosse dostává šikany a tvrdého zacházení. Nyní stojí tváří v tvář kruté realitě, už ale není cesty zpět.

Právě nemilosrdný výcvik z Pavla a jeho přátel udělal lidi bez lítosti a důvěry, bez čehož, jak oni sami dobře vědí, by na bojišti nepřežili ani minutu. Hned po tom, co Pavel zabije prvního člověka, z něj opadá počáteční strach a nervozita. Později uvažuje a myslí si, že pokud válku přežije, nebude schopen se začlenit zpět do normální společnosti.

Bezprostředně po výcviku všichni nastoupí rovnou na frontu, kde již při prvním boji umírá jejich kamarád Kemmerich. Pavel zůstává se svými spolužáky – Tjadenem, Westhusem, Kroppen, Müllerem a Katczinskym – kterým jediným důvěřuje a říká kamaráde. Při následném odpočinku začíná Pavlovo vyprávění.

Po příchodu do zákopů se vojáci musejí vyrovnávat s řadou obtíží. Mnohdy nemají pořádně co jíst, a tak si na přilepšenou loví i některá menší zvířata, jindy nemohou spát kvůli rušícím krysám, které všemožnými způsoby zabíjejí. Strach se snaží překonat hraním karet.

Děj je neustále proplétán Pavlovými myšlenkami a úvahami, z nichž zřejmě nejzajímavější jsou jeho pocity při čtrnáctidenní dovolené, kdy navštěvuje svoji rodinu. Po příchodu z války domů je zaslepen a nedokáže vnímat svět tak, jak ho vnímal dříve. Jeho matka je vážně nemocná, stále by se mu ale rozdala, otec mu poví, že nemají dostatek peněz na matčinu operaci, již bude muset podstoupit. Pavel se však musí vrátit zpět na frontu, cítí se, jako by ve válce přišel o veškerý cit a měl prázdnou duši.

Jednou v noci při průzkumu se Pavel zatoulá do cizího zákopu. Brzy nato se spustí hustá palba a on se tak nemůže vrátit zpět. Neznámého vojáka, který o chvíli později skočí do téhož zákopu, ubodá nožem. Několik hodin je pak nucen dívat se, jak umírá. Marně se jej snaží zachránit.

Po zranění v boji je spolu se svým kamarádek Kroppem na nějaký čas odvezen do vojenské nemocnice, kde si díky stavu pacientů plně uvědomí, v jakém rozsahu jsou vojáci připravování o své jediné zdraví.

V průběhu války umírají všichni Pavlovi kamarádi. V závěru knihy nese toho posledního žijícího, Katczinskyho, na zádech a z posledních sil jej donese až do obvaziště, kde však lékař konstatoval jeho smrt. Sám Pavel padne vypětím na podlahu a zemře.

Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid.

Moje hodnocení:

Kniha se mi moc líbila. Příběh psaný ich-formou je poutavý, zajímavý a výborně zpracovaný, proto mi nedělalo problém se do něj vžít.