Když nejsi žádný pařman
Znáte to: Je pátek večer, vy si to coby náctiletý lišák po škole a všech vedlejších aktivitách hezky nasměrujete domů, zaparkujete se v oblíbeném křesle před televizí, počítačem nebo kdekoliv jinde a prostě sedíte a tupě čumíte. „Jak někdo mohl zplodit takovou mařenu, ty vole?“ pomysleli byste si za normálních okolností o ženské v bedně. Ale to ne, jen koukáte do blba – relaxujete, nohy si vesele smrdí, sem tam se vám mozkem prožene ono dobře známé nezadržitelná pomyšlení na tu holku od naproti (Dá, nedá?) – televizní rosnička prostě nemá šanci.
A jak tak válíte šunky, hlavou už pomalu klimbáte, když v tom vás jako blesk probere myšlenka, že je vlastně zase pátek, den, kdy se spousta vašich vrstevníků chodí, jak oni tomu s oblibou říkají, zrušit na akcičky/pařbičky. Najednou se cítíte jako při porodu a máte v žaludku odporný pocit, kterému já osobně trefně říkám úzkost. Nemá smysl si nic nalhávat, jste jeden z mála, který zůstává večer doma, bude čučet na jak říkajíc vyvinuté slečny v TV a snít o té holce, co se mu tak líbí. „Ta jde ale určitě taky někam kalit s jinými frajery,“ napadne vás a křeč v břiše se zhoršuje. Je to děs, i každý ňouma alespoň trochu jdoucí s dobou by vás nazval loserem. Ještě jste nepochopili, o čem mluvím? Ne? Pak zřejmě patříte mezi ty netopýry, žijící v noci, a bude o vás řeč nyní.
Nezlobím se na vás, fakticky ne. Vždyť já vám rozumím, taky si jednou za čas vyrazím a vím, v čem tkví to pouto. Pominu-li svoji osobitou lásku k nadupané taneční muzice a fakt, že mám rád, když to pořádně buší, není špatné se čas od času opít, zapomenout na všechny problémy a trable a být tak v pohodě. Ten stav euforie je příjemná věcička, ovšem že bych byl tak zakomplexovaná osoba, abych své mindráky musel tímto způsobem řešit pravidelně každý týden, to vážně ne. A je tu ještě něco: jednoduše cítím, že já do té společnosti natrvalo nepatřím, nezapadám tam, nejsem takový.
Položme si nyní otázku, kdo z nás dvou je lepší, kámo. Na jedné straně stojím já; chvalitebně prospívající a slušně vystupující student, jenž tráví volný čas plněním smysluplných činností, nepohrdá svými rodiči a doufá, že z něj jednou něco bude a že pozná tu pravou lásku, a na té druhé jsi ty; navoněná korba se slovní zásobou Tarzana, co se celé dny fláká s kámoši po venku, kouří jednu cigaretu za druhou, večer se jde opít na diskotéku, rozbít pár ksichtů a zajet do pár děr. Kdo z nás dvou má šťastnější život, co myslíš? Jen se nedělej, už spousta lidí jako ty se mi svěřila, že co se jejich bytí týče, stojí to za starou bačkoru.
Pocit samoty ustává, přicházíte zpět k sobě a konečně cítíte ten puch vašich nohou. Jdete si dát horkou koupel a v duchu si říkáte, jak nesnášíte, když se někdo snaží být takový, jací jsou jeho přátelé. Uvažujete, kde jste vy, jak vypadáte před objektivně hodnotícími lidmi a jak je na tom ta parta anarchických desperátů.
Zalehnete do horké vody, uvolníte se a i přes to teplo sálající z vany se uklidňujete – chladnete. „Ještě že mám své kamarády,“ pomyslíte si, „o kterých vím, že jsou jako já. Jinak bych se fakticky musel cítit jako konzervativní idiot.“ A zatímco si mydlíte svého nejlepšího kamaráda (počítač to není!), začnete si nadávat, že jste asi vážně labilní duše, když vás takové kraviny pořád dokola napadají. S faktem, že jste v jiné sféře než ta hromada bláznu, jste se přece smířili už dávno. Mrzí vás sice, že vám někteří z nich přezdívají usazená prdelka, protože nejste každý víkend v terénu na kaši, dobře ale víte, že o tomhle ten život není, není vaším cílem kopat kanály, nebo minimálně mít po okrese pověst místního ožraly. Vy chcete být vzdělaný, uznávaný, působící na dobře placeném místě a jedině tím, že si za tím půjdete, toho dosáhnete. „Jak můžu být tak pitomý, že mě ta atmosféra pátku vždycky dostane.“
Umyjete si prdel a jdete zpět k televizi případně počítači; teď už plní klidu a pohodu, jak má být. Nezbývá než doufat, že každý příští pátek prožitý po boku maminky s tatínkem se to celé nebude opakovat.
Co mi k tomu řeknete? Poznáváte se? Chodíváte na akce? Máte větry z nemoderně strávených pátků? Myslíte si, že alkohol je neodlučitelnou součástí každé dobré pařby? Povídejte, nadsazujte! 
Mozilla Firefox 2.0.0.12 a OS 
Windows XP
Opera 9.26 a OS 
Windows Vista
Jinak já se na parketě dokáži odvázat. Po internetu mám i pár fotek z akcí, ale ty by nebyly zrovna reprezentující mojí osobnost. 
. Na akce chodím také velmi pravidelně, úplně stejně jako Ty + výjimky 
Internet Explorer 7.0 a OS 
dne 11. 3. 2008 v 20.00 · prohlížeč
Teda, nevím co říct. Nepsal jsem to náhodou já? Celý článek jsem přečetl doslova jedním dechem. Úplně jsem se poznal.
Každý pátek (vlastně i sobotu) je to takové. Přes den ve škole dobrý, přijdu domů a čím víc se stmívá, tím víc si uvědomuji, že jako každý den sedím doma na zadku, úplně sám, zatímco jsou mí vrstevníci někde na diskotéce, obklopeni masou cizích i nově poznaných lidí + pěkných „lehkých“ holek. V tu ránu mě přepadne (jak sám píšeš) úzkost, možná lehká závist.
Zážitky z prochlastané akce jim vydrží ještě do úterý. Možná si teď někdo říká: „No jasně, další člověk co se neumí bavit.“ Občas jsem na diskotéky zašel, ale nechytlo mě to. Ve škole prospívám také chvalitebně. Své rodiče mám rád a také je ctím. Nejsou to pro mě žádní „fotr a matka = automat na prachy“.
Prostě výstižný článek
.