Petr Loukota

Dnes bych vám rád vyprávěl o pánovi, se kterým jsem se seznámil přibližně před dvěma lety na třídenním zájezdu do Paříže. Muž, tipuji kolem pětapadesáti, nastupoval v Praze; velice příjemný a milý pán, zároveň ale také největší smolař, kterého jsem kdy poznal – smůla se mu doslova lepila na paty.

Během tří dní se mu na můj vkus přihodilo až nepřirozeně mnoho nepříjemností, někdy šlo víceméně o hlouposti, někdy to bylo vážnější. Inu, přečtěte si následující seznam smolných událostí a posuďte sami. Doufám, že na nic nezapomenu.

1. Incident se záchodem – Několikrát nás naše průvodkyně upozorňovala na francouzské toalety na ubytovně, kterou jsme dočasně obývali: Jestliže je toaleta volná, svítí zelené světlo, pak-li že ne, svítí světlo červené. Jakmile dotyčný toaletu opustí, záchod se automaticky a zcela sám desinfikuje, tj. celá místnůstka se vystříká horkou vodou spolu s čistícími prostředky, přičemž stále svítí červené světlo. Teprve až se opět rozsvítí světlo zelené, záchod je volný a připraven k dalšímu použití. Pokud tedy někdo vyjde, neznamená to, že hned můžete jít vy, protože v takovémto případě byste byli velice důkladně umyti a není to zrovna nic příjemného. Ano, a přesto tohle se pánovi tragédovi stalo hned první večer.

2. Ztracené brýle – Tuším v ten stejný večer, šel do sprchy, ale naneštěstí v ní na poličce zapomněl brýle. Zjistil to až druhý den ráno, to už ale byly fuč.

3. Rozlité mléko – V moderní části Paříže jsme dostali několikahodinové volno mimo jiné i na nákup nějakých drobností pro své blízké – většina nakoupila typické francouzské sýry na ochutnání. To náš pán z Prahy chtěl také, ovšem nepochopitelně si spletl sýr a mléko. Tašku s mlékem v domnění, že jde o sýr, pak vložil do zavazadlového prostoru autobusu. Někdo na ní ale položil kabelu další, a mléko se tak jednoduše rozlilo.

4. Veřejné toalety – Určitě je všichni znáte. Jde o budky ve velkých městech na ulicích, do kterých člověk vleze, zavře se a dělá, jak myslí. Náš pán šel jednoduše močit, akorát pořádně nezavřel dveře budky. Potom foukl vítr a dveře se rozletěli, a to zrovna v tom nejlepším.

5. Hrb přes cestu – Uprostřed některých silnic v Paříži se namísto bílého pruhu nachází hrb. Přecházeli jsme, můj děda otáčel hlavu dozadu a říkal: „Pozor, hrb!“ To už ale jen viděl pána válet se po zemi.

6. U kohosi doma – Začalo pršet, a tak si pán řekl, že se půjde schovat pod střechu. Vlezl tam a najednou cvak – dveře za ním se zaklaply, byly zamčené. Koukal kolem a zjistil, že je u někoho v domě.

7. Krádež na nástupišti – Vrcholem všeho bylo, když babička druhý den po zájezdu tomuto pánovi psala SMSku, jak se má a jak se mu líbilo v Paříži, a on jí odepsal, že ho dnes ráno okradli na nástupišti pražského metra asi o tři tisíce korun a veškeré doklady.

Na první pohled to celé působí jako legrace, ale představte si, že byste takovou smůlu měli vy. Ještě dodám, že pán seděl v autobuse celou dobu vedle babičky, a když spal (cesta byla dlouhá), mlátil okolo sebe rukama tak bedlivě, že bábi nestačila chytat rány. Tyto příhody se mi zapsaly do paměti neodlučitelně od výletu do Francie. Tento článek ale v žádném případě nemá být výsměchem proti komukoli, pouze chci říct, že pokud někdy míváte dojem, že se vám věci nedaří, možná na tom ještě pořád nejste úplně nejhůř.

Tak co, stalo se vám někdy během pouhých tří dnů, že vás okradli, umyl vás záchod, ztratili jste brýle, rozlili mléko do kabele s oblečením, hodili hubu na silnici, zabloudili k někomu domů a vystrčili zadnici na celou pořádně rušnou ulici ve velkoměstě?