Petr Loukota

Dne 16.6.2008 přišla na svět tři štěňátka yorkšírského teriéra – dva pejsci a jedna fenka. Všichni se mohou chlubit krásnými rodiči – maminkou Danae Blue Daisy z ČR a výstavním tatínkem Magicem Mauntainem původem až z USA. Holčička se narodila jako druhá v čase 23:24 a její váha činila pouhých 104g.

Navzdory stále trvajícím nepříjemným pocitům ze ztráty Lillynky a spoustě jedinečným vzpomínkám jsme se rozhodli koupit si nového pejska, i když zprvu jsme tuto možnost zcela odmítali. Ono neštěstí nás totiž hluboce zasáhla, my dlouze truchlili a bránili se představě, že bychom někdy měli jiného psa – chtěli jsme jenom Lillynku, což ale pochopitelně nebylo možné realizovat. Příležitost koupě nového domácího mazlíčka se naskytla až předminulý týden. Hodně jsme váhali a kladli si otázky, zda je nyní opravdu ta vhodná chvíle, zda nám udělá dobře, když se nám vrátí všechny vzpomínky na první okamžiky strávené s předchozí, tak milovanou fenku. Nakonec jsme dospěli k závěru, že vzpomínky by se vrátily, i kdybychom počkali ještě několik měsíců, na samotu bychom si zvykali jen velmi těžko a pomalu, a aby nás někdo hlídal a chránil, by si Lilly určitě přála.

Předminulý čtvrtek jsme se s mamkou a sestrou vydali k jedné mamčiné spolupracovnici omrknout ta štěňátka, o kterých jsem se již zmínil. To ještě nebylo vůbec jasné, že si fenku skutečně koupíme. Chtěli jsme si totiž vybrat pejska, který by se co možná nejvíce podobal Lilly. Nakonec se ukázalo, že děvčátko nejenže téměř stejně váží, ale má i drobný čumáček a spíše tmavší srst, čímž se vlastně rozhodlo. Když jsme zazvonili, zevnitř se začalo ozývat štěkání a netrpělivé pobíhání. Pejsci si hráli, dováděli, prali se a trhali, co jim pod nos přišlo. Po několika desítkách minut hlazení a seznamování se jsme se v podstatě akorát domluvili na ceně a datu, kdy si fenku odneseme, rozloučili se a spokojeně se vydali zpět domů.

Velkou práci nám dal výběr jména. Nejprve jsme ji chtěli zase pojmenovat Lilly, později jsme se ale rozmysleli, že bychom od sebe pejsky při vyprávění nerozeznali. Na internetu jsme tedy prošli nejeden psí kalendář a za pár dní se bez větších problémů shodli na oslovení Betty a po prvním pejskovi tedy Lilly, přičemž do průkazu že napíšeme jména obě. Protože jsme z dřívějšku nevěděli, zda taťka bude plně souhlasit s našimi plány, o novém psovi jsme mu jednoduše neřekli ani slovo a celou věc tak pro něj nechali překvapením.

Pro Betty jsem vyrazil spolu s mamkou a taškou v ruce minulý pátek dopoledne hned po tom, co jsme vytáhli misky na jídlo a pití, pelíšek a některé zachovalé hračky. Naše návštěva ji rychle a nečekaně odtrhla od brášků a matky, na které byla zvyklá, a tak není divu, že se celou cestu k nám třásla strachy, což vlastně pokračovalo i ještě pár hodin poté. I tak se ale dá říct, že si na nás a nové prostředí začala přivykat takřka okamžitě. Odpoledne se vrátil taťka z práce, ku mému úžasu, co se Betty týče, nic zvláštního nenamítal a hned se s ní skamarádil. Druhý den nato – v sobotu – se ještě jednou shledala s maminkou a bratry a dokonce také poprvé viděla svého tatínka.

Po celých čtyřech dnech v našem bytě už začíná pěkně lumpačit. Zběsile běhá všude, kde se dá, kouše, co se dá – od ledničky a postele přes koberce a záclony až k našim palcům na nohách, uším a vlasům. Odpočinout si od ní můžeme pouze tehdy, když spí, což, protože je malá, se stává celkem často. Za zmínku stojí, že jakmile se jí chce jen trochu spát, usne opravdu kdekoliv, kam ji položíte. Jednou nám zadřímla na váze, a jak dýchala, měnila se hodnota na displeji z 832 gramů na 833 gramů. Nyní má před sebou všechna očkování, musí se naučit čůrat a potom už budeme vesele skotačit a řádit venku. I když se na to neskutečně těšíme, s ohledem na minulé zkušenosti si samozřejmě ze všeho nejvíce přejeme, aby byla zdravá, což je prostě to nejdůležitější.

Fotografie Bettynky najdete vždy na stránce Fotečky ve stejnojmenné kategorii, jako je název tohoto článku – Náš pejsek II.