Kdyby každý čtenář napsal komentář
Možná si někdy stejně jako já říkáte, že na to, jaké hodnoty dosahuje návštěvnost vašeho blogu, máte pod články až příliš málo komentářů. No, málo… ono dost záleží, jak se to vezme. Takže se tedy pojďme podívat, jak to celé vidím já.
Čtenáři a komentátoři mých článků
Mé články, pominu-li příchody z vyhledávačů, čtou moji přátelé, známí, učitelé a kamarádky mé ségry, dále pak rodina včetně babiček a dědečků a v neposlední řadě také autoři spřátelených webů. Komentátorů je pak ale o poznání méně, v podstatě v drtivé většině případů komentují pouze spřátelení blogeři či lidé, kteří sami mají nějaký ten svůj web. Ti ostatní pouze v klidu čtou, o autorovi si dělají, kdo ví jaký obrázek, tvoří si na něj názor, ale do komentování se raději nezapojují. Čím to může být?
Proč tak málo komentářů
Podle mě se na věc musíme podívat z toho šikovného úhlu pohledu, a sice, že vše se děje z nějakého důvodu a velká řada věcí vychází z podvědomí člověka. Přijde mi pochopitelné, že vlastnící webových stránek přidávají komentáře. Vždyť i oni píši na internet a dávají tak svá slova k přečtení komukoliv, i oni prezentují sebe samého pod svým jménem či pseudonymem, a tak když dočtou nějaký dobrý i nedobrý článek a mají jen trochu něco na jazyku, pak samozřejmě a zcela automaticky hovoří.
Úplně jiné je to ale s lidmi, kteří žádný web nemají, vůbec nezáleží na tom, zda jde o někoho z rodiny nebo například o nějakého chlapíka, který autora zná pouze od vidění. Článek si prostě přečtou, třeba jej i považují za velmi zdařilý a třeba i patří k pravidelným čtenářům, avšak nikdy k němu nic nenapíši. Osobně se domnívám, že takové lidi totiž psát komentář mnohdy ani nenapadne, ať už je daný článek zaujal sebevíc. Jen se pousmějí, zasmějí, zakroutí hlavou, či co já vím a tím to celé končí. Ty, kterým dojde ta možnost komentování, potom buď nevědí co napsat, nebo se nechtějí veřejně projevovat, anebo své myšlenky nemohou dostatečně formulovat a dovést je tak k srozumitelné a publikování hodné podobě. No, a někteří významní jedinci si s tímhle hlavu nelámou.
S blogery a internetovými pisálky obvykle a s chutí praktikuji mé osobité heslo „Ty čteš a komentuješ mě, já čtu a komentuji tebe“. Zdá se mi to tak dostatečně fér a spravedlivé, i když s tím třeba někteří z vás nebudou souhlasit. Samozřejmě to neznamená, že do konce přečtu a okomentuji jakýkoliv článek i přesto, že mě třeba vůbec nezajímá. Ona ale většina článků mých komentátorů mě dokáže oslovit. Problém spočívá v tom, že čtenářům, kteří nemají svůj web, nemohu jejich komentáře ničím oplatit, stejně ale myslím, že by udělali morálně nejlépe, kdyby k věci přistupovali, jako by jej měli – článek přečtou a mají co říct, tak se vyjádří.
Komentáře autorovi článku poskytují jakousi, a to důležitou, zpětnou vazbu čtenářů, která ho povzbudí a naplní, dodá sílu do dalšího psaní a podobně. Já si velice vážím každého čtenáře a nechci, aby to vypadalo, že ne nebo že jim něco vytýkám. Ale zamyslete se! Autoři webů sebe a své myšlenky, názory, zkušenosti a další dávají k nahlédnutí miliónům lidí na celém světě a všichni takoví, co je nenápadně a potají čtou – ti co nepíší komentáře -, se vlastně pohybují v mozku člověka, ale svůj k nahlédnutí nedají – nenapíší ten komentář. Nezdá se vám to trošku blbé?
V žádném případě nikoho nenutím k psaní komentářů, ani si nestěžuji na nekomentující čtenáře a nic podobného. Pouze chci poukázat na to, jak velká je to škoda, že spousta weblogů se dozajista může pyšnit nemalou návštěvností, oproti tomu ale nemá toliko komentátorů.
Komentáře v pravém slova smyslu
V poslední době se čím dál více rozmáhá možnost reagovat na komentář jiného čtenáře, tuto funkci ovšem konkrétně na tomto blogu jen tak nenajdete. Ptáte se proč? V zásadě totiž chci co možná nejvíce zachovat význam slov komentáře k článku a držet se co nejdále od diskuze pod článkem. Rozdíl je, doufám, zcela patrný. Zatímco komentář obsahuje několik vět s poznámkami k článku a konec, diskuze je jednoduše diskuze mezi čtenáři. Počet komentářů tak proto ještě není úplně rozhodující, dost záleží na jejich kvalitě. Osobně raději budu mít u článku deset smysluplných a výstižných komentářů k tématu, nežli padesát mimo téma a z toho ještě dvacet od jednoho autora.
Čtenáři všech webů, buďte féroví
Tímto chci pouze říct, že nejen u mě na webu, ale všeobecně na internetu spousta lidí čte, myslí si, ale veřejně nic neříká. To samozřejmě nikomu nezazlívám a za každého čtenáře jsem rád a děkuji. I tak ale zastávám názor, že pokud už článek dočtete do konce či patříte k pravidelným čtenářům, k většině byste pak měli co dodat a nějaký ten komentář byste určitě vymysleli. Tím byste autorovi, o kterém si na základě jeho textů chtě nechtě něco myslíte, umožnili, aby si i on myslel něco málo o vás a trochu se seznámil se svými čtenáři, nehledě na to, že o sobě prostě dáte vědět. No, řekněte, nebylo by to fér?
Mozilla Firefox 3.0.1 a OS 
Windows Vista
).
Internet Explorer 7.0 a OS 
Opera 9.52 a OS 
Windows XP
Flock 1.2.4 a OS 
Debian IceWeasel 2.0.0.16 a OS 
Debian GNU/Linux
Google Chrome 0.2.149.29 a OS 
dne 24. 8. 2008 v 14.49 · prohlížeč
Náhodou tady máš dost komentujících, někteří jsou na tom hůř a čekají na jediný koment. Já se snažím komentovat a vůbec nevím, kolik jsem už napsala komentů, bude to na tisíce. Kdyby na druhé straně všichni komentovali, tak by to nebylo ono a bylo by toho moc. Zjistila jsem u sebe a dokážu odhadnout dle typu článku, kdo odepíše. Někdo je na techniku, jiný na přírodu a zase jiný na hudbu…