Zkus radši želvu, bude i pro prapravnuky.

Evča: Pravda, to jsem měl zmínit. Ale zase takového domácího mazlíčka člověk stejně nemůže mít celý život a pak bez něj musí žít. Leda si koupit krokodýla, který se dožívá padesáti let.

To je jasné, ale já myslela tuto vzpomínku: http://www.petrloukota.cz/2008/06/26/nadevse-milovana/

Všem děkuji za komentáře!

Přemek „Mr.Gentleman“ V.: Sakryš, někdy spolu musíme realizovat nějaké blogerské setkání.

meca: Omyl, kdo chce vypadat chytře a moudře, napíše komentář podobný tomu tvému.

Márty: Tato asociace mě opravdu nenapadlo, nicméně ano, nesáhnu na něj, natož abych ho strčil do pusy a něco na něj zahrál.

Evča: Nezapomněl, přítelkyně spadá do bodu číslo jedna. Pokud by ses stejně jako ona chtěla zeptat, zda je kamarád nebo známý, pak odpovídám, že bych ji spíše viděl na rodinu. Ale dobrá, článek jsem editoval.

Nezapomněl jsi náhodou na někoho?

Drogy (legální i nelegální, měkké i tvrdé, chemické i přírodní), prostě jak říkali naši rodiče (tedy jestli byli také v undegroundu): prostě trocha chemie nikoho nezabije.

„Doma na svůj nástroj nesáhnu…“ To ti chválím, masturbace je hnus!

Nudáááá. Jedno velké klišé, které ti řekne každý, kdo chce vypadat chytře a „moudře“.

Tímto článkem mi opět potvrzuješ, že ač jsme od sebe věkem lehce a místem více vzdáleni, tak máme mnohé společné. Já bych totiž s těmi tvými body souhlasil i co se týká mého života a mých snů a cílů. Možná bych je trochu zpřeházel, ale jinak jsem na tom podobně.

I já jsem občas na rodinu tak trochu macešský a chovám se možná trochu sobecky, ale je fakt, že i pro mě je rodina a přátelé tím základem na němž se dá stavět. Jsem si moc dobře vědom toho, že bez lidí okolo sebe, bych si mnohé nemohl dovolit, mnohé neprožil, atd. Těžko se to popisuje, ale myslím, že podobně to bude cítit asi většina z nás.

Stejně tak je velkou částí mého života spojena hudba. Miluji hudbu. Nevyznávám žádný konkrétní styl, interpreta, či tak nějak, ale snažím se obsáhnout hudbu celistvě. Jistě je hudba, kterou nijak zvlášť nemusím, ale i zde mám oblíbené songy a naopak. Proto nemám rád škatulkování a rozdělování lidí podle stylů poslouchané hudby. Já si rád poslechnu klasickou hudbu, taneční a trance věcičky, pop, rock, soul, rnb, či hip hop, a klidně i dobrou dechovku, když jí to hraje pěkně od podlahy. Mám rád českou muziku 60-80 let, zkrátka je toho mnoho. No a samozřejmě i já se alespoň snažím občas do celosvětové hudební pokladnice přispět nějakým svým výtvorem .

Procházky, dlouhé tůry krajinou, atd. Tohle mě ohromně uklidňuje a dodává mi to mnoho sil. Alespoň na chvilku se co nejvíce vzdílit od technické společnosti, měst a civilizace a prožít onu provázanost vlastní existence s přírodou okolo. Jistě – i já jsem technický nadšenec a počítačový maniak , takže alespoň ten telefon s přístupem na net mám raději v záloze , ovšem jen tak někam vyrazit a porušit zaběhlé stereotypy je osvobozující.

Kontakt s lidmi je fajn. Je fakt, že já patřím spíše k samotářům, ale o to více mě baví kontakt s lidmi. Aťuž občasné povyražení s kolegy někde v hospůdce či diskotéce, tak i prosté pozorování lidí na ulici, či v autobuse, atd. Jen tak sedět na lavičce v letním ránu a sledovat postupně se plnící náměstí. Desítky osudů, příběhů, starostí i radostí, jež se střetávají právě v tomto okamžiku na tomto místě a možná je za tím vším nějaký smysl… Je fajn o tom takhe přemýšlet a člověku to dává nejen inspiraci, ale i sílu k odhalování svého pravého vnitřního já.

A když už je řeč o vnitřním já, pak je to právě i onen osobní a osobnostní rozvoj, co mě žene kupředu. Ano – vím, že mnohdy stojím na místě, nebo klopýtám po cestě, ale kdesi v dálce před sebou tuším nové možnosti. Nehledám ani tak rozvoj ve smyslu kariéry, oblíbenosti, atd., ale právě ve smyslu duchovním, vnitřním. Touha být lepším člověkem, člověkem více chápajícím, s větším soucitem, s vyšší moudrostí, nebo většími znalostmi a schopnostmi, to je to co mě vede dál a co před sebou stále vidím jako svůj cíl. Nevím, zda se mi jej podaří docílit, ale řídím se starou taoistickou poučkou o tom, že není důležitý cíl, neboť důležitější je ona cesta, která sama je cílem.

Mohl bych toho ještě hodně psát, ale nač to rozebírat v pouhém komentáři (opět už řádně dlouhém, jak se u mě sluší ). Myslím, že jedním z nejlepších obrázku a výpovědí o mojí maličkosti je můj blog, takže si tam každý může udělat minimálně přibližný obrázek o tom, co jsem zač, jaké je mé smýšlení a uvažování. A rovněž z mnoha postů a komentářů na webu se o mně asi dají vypátrat zajímavé věci . Takže asi tak.

Dosť krásny článok. Jediné bez čoho nedokážem žiť sú ľudia mne najbližší (rodina, priateľka…), nič viac nepotrebujem ku šťastiu.