Petr Loukota

Léto nám opět uteklo jako voda, a jak už to tak bývá, čím jsme starší, tím čas letí rychleji, bohužel. Mám za sebou střední školu, za což jsem opravdu rád, ale před sebou náročnou vysokou. Ne že by se mi na naší průmyslovce nelíbilo, ba naopak budu hodně vzpomínat na třídní kolektiv, všechny ty průšvihy, učitelé a hromadnou demenci , ale přece jen… třináct let sedět vždy od osmi do jedné či dvou ve škole je neuvěřitelný stereotyp a já si skutečně oddechnu při každém pomyšlení na to, že už to mám za sebou (tedy alespoň do doby, než začnu chodit do práce, což doufám ještě potrvá ). Pojďme na to ale hezky popořadě, nejprve něco málo k prázdninám…

Jaké byly prázdniny?

V prvé řadě dlouho, v mém životě rozhodně nejdelší za posledních třináct let, ale nejen to, oni se totiž i vydařily. Můj školní rok skončil 4. června, kdy mi štěstí opravdu přálo a já nad mé očekávání úspěšně odmaturoval a věděl, že jsem přijat na dvě vysoké školy. V tom momentě mi tedy začínalo čtyřměsíční volno, přičemž celý červen jsem v zásadě věnoval zaslouženému odpočinku a nepodnikal žádné velké cesty. Hned ale začátkem července jsme s Verčou vyrazili na letní školu tance, kam jsme se oba po společných pokračovacích tanečních dlouho těšili, a první týden v srpnu pak odjeli na týdenní tábor s ekoklubem Kvíčala. To byly v zásadě mé dvě dovolené, ta třetí nastala na konci srpna, kdy naši jeli na týden do Krkonoš a já zůstal sám v našem skromném příbytku. Hned jsem mohl nádobí umýt, až mně se chtělo, koš vynést, až já jsem to potřeboval, mohl odejít z domu a nikomu nemusel hlásit, kam s kým a kdy zpět… Určitě příjemná zkušenost.

Byla by ale škoda čtyři měsíce volna jen tak promarnit, a tak jsem je také využil k práci a realizovat jeden ze svých snů a plánů. Na subdoméně jsem spustil svůj web s informacemi o mně, nějakých referencích a podobně a poté začal hledat práci copywrittera. Za tímto účel jsem navštívil Webtrh.cz, napsal pár inzerátů, na pár odpověděl, slovo dalo slovo a aktuálně píši pro projekt Webžurnál.cz. Tím jsem si podle vizí do budoucna zajistil pohodlnou brigádu při škole. Mimo to jsem strávil čtrnáct dní prázdnin na brigádě ve firmě.

Kromě velkých dovolených a práce jsem ve svém volnu stihl řadu velkých věcí jako hrát bowling, několikrát vyrazit do kina, párkrát na minigolf, projíždět se po okrese na kole, navštívit Kateřinskou jeskyni a zříceninu hradu Blansek, jít na koupaliště, rozbít a vzápětí koupit nový mobil, setkat se s blogerkou Simonou, zkouknout čtyři série How I met your mother a podobné věcičky. V plánu toho ještě pár zbývá, takže pokud to nestihnu letos, za rok bude co dělat.

Změna je život a život změnu potřebuje

Dost ale pohledu vzad a podívejme se kupředu. Jsem opravdu rád, že mě již nečekal nástup začátkem září na moji klasickou školu, ale mám před sebou něco nového, byť při pohledu na studijní plán předmětu Základy programování mám respekt. V každém případě jde o velkou změnu a možnost, jak se vymanit ze svého mnohdy nudného a především stereotypního života. Hned za ní je ale třeba učinit několik dalších menších změn, alespoň tak to cítím, abych tedy měl ještě větší pocit, že jako jo. Jednak jsem tedy uvažoval o konci blogování, neboť to by byla další velká změna, díky níž bych měl pocit, že můj život není pořád stejný, poté jsem si ale uvědomil, kolik jsem našel spřátelených blogerů, poznal nových lidí, a tak toto celé zavrhl. Vzápětí jsem však změnil svůj image, zatelefonoval kadeřnici a po třech letech si potřetí vůbec nechal udělat tmavý melír, tmavě hnědý. Mimo to jsem se pro nový školní rok rozhodl začít s nějakou aktivitou či činností, které jsem se doposud nikdy nevěnoval. Na kolo v zimě asi těžko sednu, brusle vytáhnout rozhodně chci, s kapelou jsem hrát nepřestal, avšak chtělo to něco víc. Začal jsem proto chodit plavat, což je něco, z čehož jsem jako malý měl panickou hrůzu a k smrti to nenáviděl. Teď mě to docela baví, vždycky se na to těším a mám pocit, že dělám něco nového. Jednou týdně se také chystám navštěvovat posilovnu, bude-li na to při škole ještě čas, neboť už nejsem na střední, nemám tělocvik a dvakrát týdně tak neposiluji. Jinými slovy mám nutkání dělat něco nového a cítím se špatně, když něco opakuji už po milionté. Klasika.

Co bude s tímto blogem

Možná jste si všimli, že na blog v poslední době moc nepíši. Je to pravda, příčiny jsou dvě a souvisejí spolu. Jaksi už nemám potřebu „všechno“, co prožiji, vypisovat na blog, byť ano, na Twitteru se často zmiňuji. Přiznejme si, že většina článků spadá do kategorie o mně, a jakmile odešla tahle potřeba, není o čem psát. Za druhé pracuji jako redaktor, a tak radši píši pro Webžurnál. Proč? Protože pro něj je vždycky o čem psát. Jinými slovy tento blog funguje nadále a hledám témata, kterými bych vyplnil mezeru v době, kdy nechci psát o tom, kde jsem byl a co jsem zažil. Neříkám, že takové články už nebudou, neříkám, že blog zaměřím na jedno konkrétní téma, neříkám, že budu psát všechno podle aktuálního zaujetí jako doposud. Ono to samo nějak dopadne, osobně v tom nemám moc jasno a spíše hledám určitou široké zaměření pro mé texty. Nevím také, kolik bude času a chuti blogovat při škole, protože přece jen sedět na přednáškách, doma vypracovávat projekty a ve zbytku času blogovat není můj zájem, chci mít také volno pro flákání se a blog by byl to první, co odpadne. I tak ale počítám s tím, že nové články budou, neboť najdu ono široké téma a novou chuť.

Tímto považuji prázdniny za uzavřené a zhotovenou jasnou vizi pro následující několik měsíců. Přeji všem školou povinným úspěšný rok, „nazablogovanou“.

A co vy, jaké jste prožili prázdniny? Užili jste si nějakou parádní dovolenou? Měli jste někdy pocit jako já nyní, že žijete pořád stejně a chtělo by to udělat několik změn? Povězte, co vy na léto 2009.