Petr Loukota

Vím, že kromě mých známých, blízkých a přátel jen málokoho zajímá tlachání o životě jakéhosi Petra Loukoty, přesto bych tento článek rád věnoval shrnutí mých posledních měsíců. Je toho opravdu hodně a na vymýšlení zajímavých témat článků mi momentálně nezbývá prostor. Ještě než se do toho pustím, rád bych všem čtenářům popřál jen a pouze to nejlepší, šťastné a veselé Vánoce, a pokud se během roku neustále hašteříte, tak alespoň klidné a pohodové prožití svátků. Do nového roku pak všem dobrým lidem jen a pouze spoustu osobních i pracovních úspěchů, ať se vám splní každičký sen a přání. Těm nedobrým lidem nepřeji nic nedobrého, ale nepřeji jim ani nic dobrého. A co je dobro a zlo, to nechť si každý přebere sám.

První semestr na vysoké škole

Ano, tak o tom to od září především je. Během čtvrťáku jsem se dlouho rozmýšlel, co tedy chci, aby ze mě bylo, potom jsem odmaturoval a dostal se na VUT FIT a nyní mám za sebou bez zkoušek první semestr. Ještě než se na něj podívám blíže, musím říct, že po těchto třech měsících vím naprosto jistě, že chci dělat do IT, chci být programátor atp. Tak jak jsem si tím ještě nedávno nebyl jistý, teď vím, že pokud nedej Bože nezvládnu FITko, tak půjdu na lehčí školu stejného zaměření.

Inu, zvládnout, nezvládnout. Že je VUT FIT škola těžká, na to mě připravoval nejeden kamarád předem, jenže on se člověk musí sám spálit, aby pochopil. Na začátek musím říct, že jsem ze střední školy zvyklý na ty lepší známky a na to, že mě učitelé znají a vědí, koho hodnotí. Na vysoké škole to tak nechodí. V podstatě hned v prvním týdnu jsem si vyslechl, co musím během tří měsíců všechno zvládnout a první asi tři týdny jsem opravdu myslel, že mě klepne, jen jsem chodil a vykládal, že tuhle školu já nedám. Teď tu ale tak sedím, mám všechny zápočty kromě jednoho, kde čekám na opravení projektu a doufám, že nějak moc jsem ho nepokazil, a upřímně moc nechápu, jak jsem to udělal, ale udělal.

Z počátku jsem se hodně bál matematiky. Jak se ale ukázala, nakonec z ní mám ze všech předmětů nejvíc bodů. Také jsem nezačínal nejlépe se všemi půlsemestrálními testy. Pokud mám zmínit konkrétní hodnocení, například z Assembleru to bylo pouhých devět bodů z dvaceti. Avšak pak jsem vcelku zvládl projekty a cvičení, z Assembleru devatenáct z dvaceti, takže pokud získám poslední zápočet, nemám ke zkouškám nakročeno úplně špatně. Co se týče programování v jazyce C, jako úplný začátečník jsem opravdu bojoval. Po opravení prvního projektu jsem znovu chodil s tím, že tuhle školu já nedám. Poté jsem strávil desítky hodin nad projektem druhým – iterační výpočtu. To bylo opravdu děsné cvičení, které mě ani moc nebavilo, ale dotáhl jsem ho celkem hezky. Třetí a čtvrtý projekt počítaní s maticemi a české řazení bylo podstatně zábavnější a možná díky nabytým zkušenostem i jednodušší.

Se školou jsem nadmíru spokojený a přeji si ji dokončit. Teď mám prázdniny, zbývá mi dokončit poslední projekt a hned co se vrátím po Silvestru z pětidenní akce, budu se učit a učit. No, dobře to ne, ale snažit se budu. V každém případě uvažuji o nějakých přihláškách na jiné školy jako rezervu, kdybych nedal tento zimní či letní semestr, ale na to je ještě času dost.

Ostatní aktivity

Není o čem vyprávět. Když nad tím teď přemýšlím, od září až doposud jsem se jen učil. Ale ne, něco málo se přece jen dělo. Nedávno jsem s přáteli navštívil jednu z brněnských čajoven, zavítal na prodlouženou tanečních, chodil plavat a párkrát do posilovny, oslavil výročí s Verčou a navštívil s ní veřejnou přednášku na VUT FIT. Zde se musím pozastavit a pozdravit kluky z mého klubíku na Okounovi. Chlapci, hodně jsem četl o nějakém blogerském rozhovoru, ale zatím když přišlo na věc, neměli jste na víc než tajné focení. Pořád čekám, kdy najdete tu odvahu na ublinknutí pár slov, ale zatím se tváříte, že na víc než anonymní psaní na fórum nemáte…

Konečně Vánoce

Doufám, že jste včera našli pod stromečkem hodně dárečků a především těch, které jste si přáli. Naše Vánoce letos probíhaly díky naší mamce vskutku netradičně. Říkal jsem si, že mě naši jen tak nepřekvapí, ale nakonec si přece jen vymysleli něco… Abych se vrátil, dlouho jsem přemýšlel nad nákupem dárků. Dělá mi problém něco kloudného vymyslet, avšak v závěru jsem s mými nápady byl vcelku spokojen. Osobně jsem dostal klasické dárky jako voňavky, pyžamo, mikinu a podobně, avšak spolu s celou rodinou nám Ježíšek nadělil ještě ono něco.

Naši se šli před večeří projít, což nebývá zvykem, ovšem neměl jsem nějaká velká podezření. A to ani přesto, že jsme se měli se sestrou rychle nachystat a hned jak se vrátí, půjdeme prý večeřet. Inu, všechno to začalo být divné, až se naši vrátili a my nesměli ani na deset metrů k vánočnímu stromečku. Nebudu vás dlouho napínat, opravdu bleskurychle jsme snědli kapra, mamce skočili na slova, že se dárek rozpustí, pokud si nepospíšíme, vydali se pro ten dárek a z kabelky vytáhli tří a půl měsíční štěňátko. Upřímně, takhle mě rodiče nepřekvapili už pěkně dlouho, taťka se prý nakonec nechal ukecat, a tak nám to tu běhá, čůrá, kouše a tak podobně. Jmenuje se Sindy a Betty ji bere vcelku statečně. O půl druhé ráno se rozhodly, že si spolu budou hrát, tak jsme měli o zábavu postaráno.

A právě zde bych své dnešní povídání ukončil. Snad ještě dodám, že mi za nedlouho bude dvacet let. To je celkem smutná skutečnost, připadám si trochu jako dědeček, ale tak… A co vy, co váš konec roku 2009? Jste ještě na střední škole nebo už zápasíte na vysoké? Nebo chodíte do práce? A co dárečky, přinesl vám Ježíšek to, po čem jste toužili? Byli jste hodní?

PS: Přidávám odkazy na perfektní videa mých přátel: Vývoj komunikátoru, test opilých řidičů.