Petr Loukota

Objevil jsem článek, který již před několika měsíci vyšel v místním zpravodaji Jedovnické informace, ale nedopatřením se zatoulal a nebyl publikován zde. Pro úplnost to tedy napravuji a přeji pěkné čtení.

Měli bychom být hrdí na to, že právě v našem městysi již řadu let stojí škola, jež nejen každým rokem vychovává, vzdělává a zkouškou dospělosti provází desítky mladých studentů, ale v rámci otevíraných oborů přináší znalosti a zkušenosti v odvětvích, která jsou v dnešní době velice žádaná. Střední průmyslová škola v Jedovnicích se proto stala školou perspektivní a chlubit se může jak svým technickým zázemím a vybavením, tak i dobrou pověstí či příjemným personálem.

Protože jsem tuto školu poslední čtyři roky studoval a nedávno ji zdárně dokončil, v dnešním článku bych vám rád přiblížil zřejmě to nejnáročnější období – období maturitních zkoušek. Byť se jejich koncepce brzkým nástupem státních maturit výrazně změní a i když obor Elektronické počítačové systémy bude od nového školního roku s úpravami osnovy přejmenován, věřím, že všem budoucím maturantům rozšíří obzory a dopomůže zachovat si klidnou hlavu. Pakliže již maturitu máte za sebou, snad si se mnou rádi zavzpomínáte.

Střední škola se oproti té základní liší v tom, že na konci jejího studia musíte prokázat znalosti, které jste měli nabýt v průběhu celých čtyř let. Když si tedy spolu s kantory začnete začátkem čtvrtého ročníku opakovat maturitní otázky z prváku, velkou výhodu a o krok napřed je vždy ten, co se před lety poctivě učil a soustavně připravoval. Tímto způsobem již začátkem maturitního ročníku získáte dobrý pocit, že situaci máte pod kontrolou a požadovaný rozsah učiva jste schopni zvládnout. V průběhu prvního pololetí pak témat stále přibývá, vy si je připomínáte a odškrtáváte jako hotová, přičemž se spolužáky promýšlíte stužkovací večírek a maturitní ples. Do této chvíle se o samotném průběhu závěrečné zkoušky dozvídáte pouze z úst učitelů, a to velice strohým a přibližným popisem, který se ucelí bohužel až v den vaší maturity, přesný termín neznáte vůbec. Pro váš osobní klid by ale nebylo od věci vědět přesně, kam se posadíte, které papíry dostanete do ruky, nemám pravdu?

Když jsem v první polovině dubna, v týdnu před Velikonocemi, přišel vystrojený na písemnou maturitní zkoušku, věděl jsem, že mohu počítat se čtyřmi útvary, přičemž nebude chybět úvaha. Vstoupil jsem do předem určené třídy, kde jsme každý měli své dané místo po jednom v lavici. Přesně v osm hodin ráno jsem obdržel obálku s čistými orazítkovanými papíry na koncept, list se slohovými tématy a dvojstranu s předtištěnou hlavičkou, která čekala na moje vyplnění. Tento dvojlist jsem v rychlosti nalinkoval na jeho okrajích, vybral si jeden slohový útvar na dané téma, kde v nabídce byla povídka, úvaha, subjektivně zabarvený popis a volný útvar, a po uplynutí deseti minut jej nahlásil přihlížejícímu. V tu ránu mě čekaly čtyři hodiny intenzivního psaní, přičemž každý odchod na toaletu se zaznamenával, na jeho konci jsem vše vložil zpět do obálky a tu odevzdal. Jako poznámku k tomuto dni musím za sebe říci, že jsem se i přes oněch dvě stě čtyřicet minut ocitl v časové tísni. Ačkoli samotný koncept i s korekcí mi trval pouze dvě a půl hodiny, zbývající čas mi téměř nestačil na přepis. Mimo to se neobjevily další komplikace, nic dalšího se neudálo.

Další velký krok ke zdárnému ukončení Střední průmyslové školy v Jedovnicích přišel až předposlední týden v květnu, kdy mě a všechny spolužáky čekala praktická maturitní zkoušku. Na tu jsme se rovněž připravovali již v průběhu celého studia, avšak nejvíce až v posledním měsíci – opakovali jsme, zapojovali a měřili. Naše třída byla rozdělena na tři skupiny, přičemž první maturovala v pondělí a v úterý, druhá v úterý a ve středu a ta poslední ve středu a ve čtvrtek, neboť praktickou maturitu máme rozloženou do dvou dní. Opět s odbitím osmé hodiny ranní si každý z naší skupiny vytáhl jednu z jedenácti otázek a podle ní se pak odebral buď do elektrodílen, nebo počítačové učebny. Já šel s tématem číslo devět, které jsem si zrovna nepřál, programovat k počítači. Po mém příchodu jsem znovu obdržel obálku velice obdobnou té, kterou jsem už znal ze slohové práce. Řádně jsem ji vyplnil a podepsal, a poté si přečetl zadání mé úlohy. To na první pohled vypadalo vskutku hrozivě, avšak napodruhé jsem pochopil, co se po mně žádá, a pustil se do práce. V tento den jsem dbal na dokončení vypracování úlohy a ve zbytku času do dvou odpoledne si připravoval koncepci a obsah protokolu. V den druhý jsem již na svém výtvoru z předešlého dne nemohl nic měnit, avšak chyběl mi napsat rozbor, postup a závěr úlohy a nakreslit některá zapojení. Ve 14:00 hodin jsem pak všechno mé snažení vytisknul a odevzdal přihlížejícímu.

Po týdenním volnu věnovaném přípravě a opakování k ústní zkoušce jsem se dle rozvrhu vydal první červnový čtvrtek plný nervozity k závěrečné a nejtěžší části maturit. Nejprve mne hned o půl deváté ráno čekal anglický jazyk, který jsem si zvolil namísto matematiky, do školní budovy jsem však dorazil už půl hodiny předem. Po mém příchodu do maturitní třídy jsem spatřil předsedkyni a místopředsedu maturitní komise, ale také mé vyučující a jejich přísedící. Přesně 8:30 mi bylo popřáno hodně štěstí a já si s chvilkou váhání otočil jedno z pětadvaceti koleček s číslem otázky. Poté jsem obdržel soubor papírů s osnovou dané otázky, které bych se mohl držet, a dostal patnáct minut na přípravu mého projevu. Byť by se mohl jevit opak, čtvrt hodiny je podle mé zkušenosti dostatek času. Poté jsem se ze svého místa přesunul k maturitní komisi a další čtvrt hodiny mluvil na dané téma. V zásadě stejně o nějakou dobu později probíhala i zkouška z českého jazyka a odborných předmětů, avšak s tím rozdílem, že odborné měly jak na přípravu, tak samotný projev třicet minut. Po odmaturování všech spolužáků v daném dni jsme byli opět předvolání do maturitní třídy, kde nám paní předsedkyně sdělila naše známky z jednotlivých předmětů, v poslední den maturit jsme se pak sešli všichni a obdrželi maturitní vysvědčení.

Takhle tedy probíhá maturitní období na Střední průmyslové škole v Jedovnicích, o nic více ani méně se toho neděje. Musím dodat, že kantoři jsou vskutku shovívaví a snaží se studentům pomoci, nikoliv naopak. Pakliže vás maturita teprve čeká, dnes jste se dozvěděli hodně o jejím průběhu, a tak mi nezbývá než popřát šťastnou ruku při losování otázek, pokud již jste úspěšnými maturanty, pevně věřím, že jste si se mnou rádi připomněli ty staré zlaté časy.