Petr Loukota

Babi, dědo… Vím, že vás v poslední době trochu zanedbávám, ale myslím, že vy také chápete, proč tomu tak je. Každý nehodlá číst tento článek, tlachání o životě nějakého stále nevýznamného Petra Loukoty, proto tohle píši pro vás. Musím si vzpomenout a zamyslet se, co všem se mi za rok 2009 podařilo či nepovedlo, čeho jsem chtěl a čeho jsem dosáhl, co jsem stihl a na co mi čas nezbyl. A co že bych to chtěl dokázat v tom roce 2010? Pokračování »

Vím, že kromě mých známých, blízkých a přátel jen málokoho zajímá tlachání o životě jakéhosi Petra Loukoty, přesto bych tento článek rád věnoval shrnutí mých posledních měsíců. Je toho opravdu hodně a na vymýšlení zajímavých témat článků mi momentálně nezbývá prostor. Ještě než se do toho pustím, rád bych všem čtenářům popřál jen a pouze to nejlepší, šťastné a veselé Vánoce, a pokud se během roku neustále hašteříte, tak alespoň klidné a pohodové prožití svátků. Do nového roku pak všem dobrým lidem jen a pouze spoustu osobních i pracovních úspěchů, ať se vám splní každičký sen a přání. Těm nedobrým lidem nepřeji nic nedobrého, ale nepřeji jim ani nic dobrého. A co je dobro a zlo, to nechť si každý přebere sám. Pokračování »

Neboť v poslední době nemám žádný čas na vypisování na svůj velký, úžasný, dokonalý rádoby blogísek, přicházím alespoň s článkem, který, doufejme, potěší všechny maturanty. Jsem rád za kladné ohlasy, které se objevily v posledních týdnech u maturitních témat z angličtiny, které jsem zde již zveřejnil. Publikuji tedy další, jedno z těch, co bývají k vypracování za domácí úkol. Snad v něm, maturanti, najdete inspiraci a usnadní vám to vaši práci. Za chybky se předem omlouvám, zcela jistě tam budou. Anglickou interpunkci neumím. Enjoy. Pokračování »

Léto nám opět uteklo jako voda, a jak už to tak bývá, čím jsme starší, tím čas letí rychleji, bohužel. Mám za sebou střední školu, za což jsem opravdu rád, ale před sebou náročnou vysokou. Ne že by se mi na naší průmyslovce nelíbilo, ba naopak budu hodně vzpomínat na třídní kolektiv, všechny ty průšvihy, učitelé a hromadnou demenci , ale přece jen… třináct let sedět vždy od osmi do jedné či dvou ve škole je neuvěřitelný stereotyp a já si skutečně oddechnu při každém pomyšlení na to, že už to mám za sebou (tedy alespoň do doby, než začnu chodit do práce, což doufám ještě potrvá ). Pojďme na to ale hezky popořadě, nejprve něco málo k prázdninám… Pokračování »

Je léto, máme prázdniny a byla by škoda toho maximálně nevyužít. Proto jsem přemýšlel o nějakém setkání s novým člověk a v první řadě se samozřejmě poohlížel mezi kolegy a kamarády blogery, kteří již zpravidla patří k dobrým lidem. Když mě někdy v první polovině toho kalendářního roku začala číst blogerka Simona, měl jsem vcelku jasno a setkání s ní navrhl také Verči. Slovo dalo slovo, sáhodlouhé dohady o termínu a místě setkání se nekonaly, domluva proběhla rychle a bezproblémově, a tak se tuto neděli konalo v Blansku blogerské setkání ve třech. Pokračování »

Mobilní telefon má už dnes skoro každý. I já ho mám, respektive měl jsem a byl jsem až donedávna velice spokojený. Pak ale můj Sony Ericsson K800i odešel do křemíkového nebe a já tak musel řešit koupi nového mobilu. Začnu ale hezky od začátku, jak k tomu všemu vlastně došlo, proč nefungují hned dva telefony a také se zmíním o tom, jaké chybě se vyvarovat při jejich nákupu. Pokračování »

Už začátkem května jsme s Verčou přemýšleli, kam že si to spolu o prázdninách vyrazíme. Napadlo nás strávit někde společný týden nebo alespoň několik dnů, a tak jsme na internetu hledali různé pobyty a tábory. Zřejmě nejzajímavější objev jsme ale učinili po pár dnech, kdy jsme narazili na letní školu tance. Ta se nám podle dostupných informací velice zamlouvala – pět dní tanečních kurzů dle výběru, dobré ubytování, vybavený areál, za to vše vcelku přijatelná cena -, a jelikož tanec máme oba rádi (absolvovali jsme kurz Salsy už na našem prvním rande), bez problémů jsme se shodli. Pokračování »

Již od poloviny února mi v administraci leží nadpis tohoto článku, avšak až do dnešního dne jsem se neměl k tomu, abych jej zpracoval. Téma mě tedy napadlo před několika měsíci, a neboť věřím, že každé takové věci, bez kterých si nedovede představit žít, má, představím vám dnes pro zajímavost či inspiraci já ty moje tak, jak je vidím ve svých devatenácti letech. Už se těším, až si o nich zpětně přečtu za dvacet let a budu si říkat, jaký jsem byl tenkrát úchyl. Budu rád, když se v komentáři rozpovídáte o sobě a vašich aktivitách, zájmech a koníčcích, zkrátka věcech, bez kterých si život neumíte představit. Pokračování »