Dnes mi dovolte, abych skrze subjektivně zabarvený text vyjádřil svůj postoj k hraní počítačových her. Působí možná malinko negativní, ano, jak by ne, když právě ony dělají z dnešních mladých, víceméně normálních a inteligentních lidí nenormální a vypláchnuté blázny.
Zahrát si jednou za rok nějaký ten single není hřích. Znáte to, nuda jako svině, není do čeho píchnout, tak na HDD cáknete nějakou z těch lepších hovadin, za běžných okolností beztak nesnesitelnou blbost, mnohdy ji ani neprojdete do konce, nebo jo, a potom odinstalujete. To je v pohodě! O všech, co to takhle dělají, by se ještě pořád dalo říci, že mají mozek v hlavě. Hledat v dnešní rádoby moderní době někoho, kdo nikdy na PC nepustil žádnou hru, by bylo velice mimo, scestné, komické a vůbec postavené na palici. Některé slabší, nevyrovnané nátury bez fantazie a představě o své budoucnosti tomu ale až morbidně podlehly. Pokračování »
Mimo každodenního pečování o tento web a psání článků do blogu jako takových svojí maličkost prezentuji i na jiných místech internetu, a to v poněkud odlišné podobě. Pokračování »
Tímto dávám světu k nahlédnutí moje první zpracované maturitní téma z anglického jazyka. Zabíjím tak hned tři mouchy jednou ranou: zvědavci se opět mohou dozvědět něco málo o mně, ukazuji, jak umím či neumím anglicky, a v neposlední řadě představuji samotné téma tak, jak bych je v tom nejideálnějším případě prezentoval před maturitní komisí. Jestliže se vám jeho koncepce bude líbit, jsem pro, abyste moji práci použili jako jakési vodítko pro sepsání té vaší. Názor v komentáři potěší. 
Pokračování »
Po delší době musím prostřednictvím článku upozornit na další, tentokráte opravdu vypečené internetovou adresu. Před nějakým tím dnem jsem shodou okolností psal na téma zvráceného, dementního a lidi ponižujícího prznění českého jazyka. Ejhle, neuběhly ani dva týdny a opět se k tomuto tématu musím vrátit. Pokračování »
Vsadím svoje bačkory, že jej doma máte! Jde o takovou zatopenou díra do země, primitivům by mohla připomínat tunel pro amatérské potápěče, dobrodružně založená batolata v něm zase určitě vidí cestu do neznáma. Jeho prvotní existenční význam spočívá v konzumaci výkalů, též stolice či prostě sraček, stráví ale i jiné nechutnosti jako třeba půl roku starou polévku nebo již přežvýkaný obsah žaludku. Některé kreatury se dokonce domnívají, že jim spolkne cokoliv, čeho se chtějí zbavit. Tak tomu ale není. Jeho práce je sice nechutná, ale idiota ze sebe dělat nenechá. To je frajer, co? Jsem si stoprocentně jistý, že jej dennodenně využíváte, takže by byla opravdická ostuda nevědět, jak funguje. Používat ale nezajímat se znamená zneužívat, a to my přece nechceme. Pokračování »
Tak takových každým dnem ubývá, milí čtenáři. Spisovná čeština a vůbec čeština na úrovni se i se svým obrovským množství slov z běžné komunikace více a více vytrácí, nahrazována je v tom lepším případě hovorovými, přejatými či slangovými výrazy, v tom horším nesmyslnými a naprostými zkomoleninami, jež jsou pak utrpením pro leckterého vyspělého českého člověka. Pojďme se tedy nyní společně zamyslet, kde všude a proč k takovýmto nechutnostem dochází a také jaký to asi má dopad na současné a nastávající mladé generace. Pokračování »
Znáte to: Je pátek večer, vy si to coby náctiletý lišák po škole a všech vedlejších aktivitách hezky nasměrujete domů, zaparkujete se v oblíbeném křesle před televizí, počítačem nebo kdekoliv jinde a prostě sedíte a tupě čumíte. „Jak někdo mohl zplodit takovou mařenu, ty vole?“ pomysleli byste si za normálních okolností o ženské v bedně. Ale to ne, jen koukáte do blba – relaxujete, nohy si vesele smrdí, sem tam se vám mozkem prožene ono dobře známé nezadržitelná pomyšlení na tu holku od naproti (Dá, nedá?) – televizní rosnička prostě nemá šanci. Pokračování »
Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, upocený doručovatel reklamních letáků sice nebyla jasná volba, ovšem naši mě k tomu se slovy „Za flákání ti, ty pako, nikde nezaplatí“ dokopali, protože jsem prý zdechlý jak můj mrtvý pradědeček, čímž si ku mému zklamání vysloužili obdiv všech příbuzných až na mojí ségru, která ty ukrutné kopance schytala také. Dnes, po dlouhých dvou a půl letech dřiny, během nichž jsem si dozajista vypěstoval pověst místního spamera, je ze mě skutečný odborník ve svém oboru s profesionálně komickým přístupem, který už se však těší, až odmaturuje a vypadne na vejšku předávajíc tu pakárnu některému jinému hovadu, jež ji beztak v afektu agonického nadšení příjme. Pokračování »
