Petr Loukota

Je léto, máme prázdniny a byla by škoda toho maximálně nevyužít. Proto jsem přemýšlel o nějakém setkání s novým člověk a v první řadě se samozřejmě poohlížel mezi kolegy a kamarády blogery, kteří již zpravidla patří k dobrým lidem. Když mě někdy v první polovině toho kalendářního roku začala číst blogerka Simona, měl jsem vcelku jasno a setkání s ní navrhl také Verči. Slovo dalo slovo, sáhodlouhé dohady o termínu a místě setkání se nekonaly, domluva proběhla rychle a bezproblémově, a tak se tuto neděli konalo v Blansku blogerské setkání ve třech. Číst dále »

Mobilní telefon má už dnes skoro každý. I já ho mám, respektive měl jsem a byl jsem až donedávna velice spokojený. Pak ale můj Sony Ericsson K800i odešel do křemíkového nebe a já tak musel řešit koupi nového mobilu. Začnu ale hezky od začátku, jak k tomu všemu vlastně došlo, proč nefungují hned dva telefony a také se zmíním o tom, jaké chybě se vyvarovat při jejich nákupu. Číst dále »

Už začátkem května jsme s Verčou přemýšleli, kam že si to spolu o prázdninách vyrazíme. Napadlo nás strávit někde společný týden nebo alespoň několik dnů, a tak jsme na internetu hledali různé pobyty a tábory. Zřejmě nejzajímavější objev jsme ale učinili po pár dnech, kdy jsme narazili na letní školu tance. Ta se nám podle dostupných informací velice zamlouvala – pět dní tanečních kurzů dle výběru, dobré ubytování, vybavený areál, za to vše vcelku přijatelná cena -, a jelikož tanec máme oba rádi (absolvovali jsme kurz Salsy už na našem prvním rande), bez problémů jsme se shodli. Číst dále »

Už dlouho mám prázdniny a ještě dlouho je mít budu. Co to vlastně znamená? To znamená, že člověk nechodí do školy ani práce a víceméně až na pár menších povinností jako vynést koš, vyluxovat a umýt si nohy si může dělat, kdy chce, co chce. Za dva dny už tomu bude měsíc, co jsem doma, a já doufám, že ty zbývající tři měsíce neutečou tak rychle. O co mi ale jde… Jsem úplně mimo mé zvyklosti a nepsaná pravidla, chodím spát, když jiní vstávají, snídám, když jiní obědvají, dělám věci naruby. Číst dále »

Již od poloviny února mi v administraci leží nadpis tohoto článku, avšak až do dnešního dne jsem se neměl k tomu, abych jej zpracoval. Téma mě tedy napadlo před několika měsíci, a neboť věřím, že každé takové věci, bez kterých si nedovede představit žít, má, představím vám dnes pro zajímavost či inspiraci já ty moje tak, jak je vidím ve svých devatenácti letech. Už se těším, až si o nich zpětně přečtu za dvacet let a budu si říkat, jaký jsem byl tenkrát úchyl. Budu rád, když se v komentáři rozpovídáte o sobě a vašich aktivitách, zájmech a koníčcích, zkrátka věcech, bez kterých si život neumíte představit. Číst dále »

Není tomu dávno, co jsme se s Přemkem Vavrouškem domluvili a natočili náš první blogerský rozhovor. Již tenkrát jsme společně uvažovali o dalších pokračováních v případě, že se najdou nějaké kladné reakce, nicméně slíbili jsme rozhovor na konkrétní téma, a tak se také stalo. Dnes tu pro vás máme více jak dvacetiminutové povídání a tlachání na téma sociálních sítí jako Lidé.cz, Spolužáci.cz, LíbímSeTi, Twitter či Facebook. O Facebooku jsem shodou okolností na blogu psal nedávno. Číst dále »

Facebook, Facebook, Facebook… Všude o něm slyším, všude o něm čtu, každý o něm mluví. Již téměř každý Franta z vesnice (nic proti, kámo!) má svůj účet na tomto komunitním serveru, kde se může v dostatečné míře vyřádit, vypovídat, pobavit a odreagovat. Facebook ale není jen tak obyčejný web, obyčejná žumpa plná havěti, jak to známe z LíbímSeTi, Facebook nabízí mnohem více možností a nastavení, je daleko zábavnější a hlavně a především jde o společenskou síť na úrovni, opět ne jako u tam toho českého čehosi plném nadržených třináctek. Facebook svojí návštěvnosti už dávno trumfnul nejen můj a dám krk za to, že i váš blog, předčil také konkurenční MySpace, dále Twitter i samotné velké MyEgo. Ať se ale bude snažit sebevíc, ve své síle nikdy, nikdy neporazí Chucka Norrise. Číst dále »

Po dlouhé době se hlásím spolu s novým článkem na svém blogu a omlouvám se za svoji neaktivitu, která trvala více jak měsíc. Ten důvod byl jasný a zřejmý, čekala mě maturita, a tak jsem se snažil jakoukoliv volnou chvilku věnovat spíše jí případně přátelům a podobně, rozhodně jsem neměl čas na zbytečné přemýšlení o článcích, jejich koncepci a obsahu. Nyní už ale vše jinak, maturitu mám úspěšně, ba možná i lépe za sebou a hned po ní opravdu spoustu volného času. Dříve, než se však pustím do blogování jako takového, shrnu v rychlosti vše kolem dokončení studia na střední škole, přijímacích zkoušek na vysokou a podobně, a to nejen pro rodinu, přátele a známé, ale také pro sebe, abych na stará kolena věděl, jak to všechno proběhlo. Číst dále »