Petr Loukota

Ať je nejen ten dnešní den štědrý, plný lásky, radosti, pohody, úsměvů a dobrých lidí. Spousty dárečků vám během celého nového roku v podobě článků přinese Ježíšek Petr „Pe3ček“ Loukota.

Dnešní trošilinku mlhavé a poněkud studené ráno jsem původně chtěl strávit nákupama vánočních dárků v některých z velkoobchodů, nakonec jsem si však dopřál teplíčko pod peřinou mojí postele a tím i o slabé tři hodinky delší spánek. Byl jsem tedy doma užitečný asi jako automat na kondomy ve Vatikánu. Pokračování »

Poněkud teplé a slunečné páteční odpoledne jsme se s kluky rozhodli prožít na čerstvém vzduch – v Brně. Krásně čistý vzduch, ve kterém je pouze špetka výfukových plynů, nám provětral zadky a pročistil plíce jako nikdy jindy. Nicméně v Olympii jsme ještě nebyli… Pokračování »

Každý další krůček do tmy je cesta k životu či smrti, radosti či smutku, úsměvu či pláči. Krok nechtěný i chtěný, vědomky či nevědomky popojít – cesta k našemu osudu. Osudu tedy místu, kam nás vede cesta budoucností. Jakou podobu bude budoucnost mít závisí na každém učiněném kroku. Kroku do neznáma! Pokračování »

Nedávno jsem listoval internetem a narazil jsem na jednu opravdu zajímavou problematiku. Nedalo mi to a poohlédl jsem se po dalších, co rozebírají stejnou věc.

Vážně se v dnešní době na netu objevují návody Jak správně líbat? Tak to si tedy pište, že objevují. Pokračování »

Komentáře na tomto blogu jsou nenávratně v provozu, pod každým z mých příspěvků se na vás v plné kráse usmívá pole pro přidání komentáře. Co se ale děje od chvíle, kdy kliknete na tlačítko odeslat komentář až do chvíle, kdy se komentář zobrazí veřejně na blogu? Je mi jasné, že většina návštěvníků by komentář i přidala, ovšem jakmile se musí prvně zaregistrovat, radši jej nepřidá – soudím podle sebe. Pokračování »

Po neuvěřitelně dlouhé době – necelých sedmnácti let, což je zároveň čirou náhodou i délka mého života -, bych si dovolil přivítat vás na mém osobním blogu! Pokračování »