Petr Loukota

Po dlouhých čtyřech letech jsme s našima před dvěma týdny opět vyrazili na letní dovolenou. Namísto sluncem vypečených chorvatských pláži či šplhání po slovenských Tatrách jsme ale zase jednou zůstali v České republice a objednali si chatu v jižních Čechách, jen několik kilometrů od Českých Budějovic. I když týden byl krátký, stihli jsme navštívit taková místa jako Český Krumlov, zámek Hluboká, Hoštice u Volyně, Červenou Lhotu a další. Pokračování »

Spousta lidí si už někdy vybírala střední školu. Tenkrát jste cestovali z jednoho koutu republiky do druhého a hledali něco, co by alespoň trošku odpovídalo vašim představám, přičemž pokaždé to celé mělo takřka stejný průběh. DJ Ředitel vás vždycky masíroval, co všechno budete umět a jak můžete být po dokončení právě té jejich školy úspěšní, vyjmenoval kupu zajímavých a lákavých věci, které se naučíte, a tak není divu, že jste jednomu z nich nakonec podlehli. Celé prázdniny jste byli zvědaví, těšili se, jak se po nudné a otravné devítileté školní docházce konečně budete učit o tom, co vás zajímá, a pak najednou jejda… Hned první školní den jsou vaše představy zničeny, DJ Ředitel snad bere všechna svá slova zpět a vám pomalu začínají lézt na nervy kraviny, které takový či onaký DJ Učitel vyučuje. Ale jak je to sakra možné? Pokračování »

Skončil nám další školní rok a já mám tak za sebou již třetí ročník na střední průmyslové škole, který jsem vcelku s přehledem opět ukončil s vyznamenáním. Jedná se o můj druhý prospěch s vyznamenáním na střední škole. Oproti pololetí byl nynější výkon ještě o poznání lepší, s průměrem 1,15, který odpovídá dvěma dvojkám, jsem se znovu stal prospěchově druhým nejlepším žákem třídy.

Z Matematiky a tělesné výchovy. Tak zní odpověď na otázku, jaké že předměty mi úplně nevyšly. Během druhého pololetí jsem si tedy vylepšil elektroniku, ze které jsem dvojku považoval za dosti zbytečnou, a také český jazyk. Mít jedničku z tělocviku je pro mě úkol nesplnitelný, a pokud jeho učitel není toho názoru, že sportování se nedá naučit, a tu jedničku mi nedá, já s tím nemohu nic udělat. Písemky z matematiky píši někdy na tři, někdy na jedna, takže celková klasifikace za dva. Kdyby se mi podařilo pochytit více výborných, byla by to víceméně náhoda či štěstí. Pokračování »

Náš příběh začíná dne 1. října 2005, kdy se v domě jedné šikovné paní chovatelky narodilo mamince Questě a tatínkovi Kimečkovi pět nádherných štěňátek – čtyři pejsci a jedna fenka. Fenečka byla celá po tatínkovi – drobná a hubená, zároveň však mezi svými sourozenci nejrozvernější a nejdovádivější, den po narození velká jako krabička od sirek. Pokračování »

Dnes bych vám rád vyprávěl o pánovi, se kterým jsem se seznámil přibližně před dvěma lety na třídenním zájezdu do Paříže. Muž, tipuji kolem pětapadesáti, nastupoval v Praze; velice příjemný a milý pán, zároveň ale také největší smolař, kterého jsem kdy poznal – smůla se mu doslova lepila na paty. Pokračování »

Říká se, že v jednoduchosti je síla nebo že méně znamená více. Při brouzdání na internetu jsem objevil jednoduchou, avšak o to zábavnější hru, která jistojistě potvrzuje tyto výroky. Zhodnotím-li její hardwarovou náročnost, náročnost tvorby a zábavnost, pak se určitě jedná o nejzábavnější hru, co jsem kdy hrál. Pokračování »

Středa, minulý týden, pět hodin odpoledne. Sedím si to na své neustlané posteli, za oknem pod mrakem (zase jinak než Nova jako jediná exkluzivně hlásila) a já otevírám sešit do předmětu Elektrotechnická měření, aby se naučil vše o magnetismu na zítřejší písemku. Magnetická indukce, hysterezní smyčka, indukční zákon, feromagnetická sonda, měření ztrát v železe. Házím to do sebe závratným tempem po koňských dávkách, hafec mě to baví. Poprvé se těším, až mi dovezou tuny letáků a já budu radši běhat v ulicích a plnit schránky. Asi mi hráblo, říkám si. Pokračování »

Občas jen tak sedím, koukám do monitorů a klikám na aktualizaci webové stránky se statistikami návštěv tohoto blogu. Někdy rostou rychleji, někdy pomaleji. Před pár dny jsem ale zažil opravdu drásající a nervově vysilující šnečí tempo. Prvně jsem si říkal, kde sakra všichni lidi jsou, proč nesedí u počítače a nesurfují, a potom mi to došlo – on se přece hraje ten zpropadený fotbal.

Na televizi v posledních několika letech příliš nekoukám, mnohem více si mě totiž získalo bloudění po internetu. V obou případech sice mluvíme o trávení volného času, avšak neustálým sezením před televizí se z nás stávají jen primitivní konzumenti často dost nesmyslných televizních pořadů či nikdy nekončících seriálů, kdežto na internetu se člověk i dočte alespoň něco trošku zajímavého nebo přínosného. Pokračování »